Jaroslav Mašek je pedagogem na Gymnáziu Duhovka a koordinátor ICT na Ústavu jazykové a odborné přípravy Univerzity Karlovy v Praze. Zúčastil se programu MRP:  Education in the Digital Age v lednu 2016.

VZDĚLÁVÁNÍ V DIGITÁLNÍM VĚKU V RÁMCI PROGRAMU IVLP

Na přelomu ledna a února jsem se zúčastnil mezinárodního projektu s názvem Vzdělávání v digitálním věku (Education in the Digital Age) v rámci programu IVLP (International Visitor Leadership Program) organizovaného a financovaného Ministerstvem zahraničí USA, odborem pro vzdělávání a kulturu, ve spolupráci s Institutem pro mezinárodní vzdělávání.

Do tohoto programu bylo vybráno celkem osmnáct zástupců ze šestnácti zemí – dva z Jihoafrické republiky a Indie a po jednom z Afghánistánu, Argentiny, Bangladéše, České republiky, El Salvadoru, Iráku, Maroka, Mexika, Palestiny, Ruska, Trinidadu a Tobaga, Tunisu, Saúdské Arábie a Súdánu. Všichni účastníci byli různým způsobem spjati s technologiemi ve vzdělávání – učitelé, ředitelé a jejich zástupci na jazykových, základních, středních a vysokých školách, podnikatelé, vývojáři, pracovníci UNICEF, tvůrci reklamních videí nebo lidé zabývající se online vzděláváním.

Náš IVLP program měl předem stanoveny čtyři hlavní cíle: poskytnout celkovou představu o současných technologických trendech ve vzdělávání, vyhodnotit, jaký dopad mají nové technologie na učení žáků, zkoumat spolupráci mezi vzdělávacími institucemi a soukromým podnikáním či charitativními organizacemi a vysvětlit význam odborné přípravy učitelů a průběžného vzdělávání na způsobu práce s novými technologiemi a její integrace do stávajícího vzdělávacího programu.

Program zahrnoval návštěvu celkem šesti měst: Washingtonu, D.C., Atlanty, Clevelandu, Cincinnati, Pittsburghu a San Francisca. Pro každé město byla předem stanovena hlavní témata a připraven program sestávající z návštěv různých vzdělávacích institucí od základních přes střední až po vysoké školy, vzdělávacích center a setkání s lidmi z oblasti vzdělávání a také řada kulturních akcí.

Více o programu a tématech v jednotlivých městech se můžete dočíst na blogu, který jsem vytvořil ještě před jeho začátkem s cílem informovat jak o tomto programu, tak i o zážitcích z cesty.

Nebudu se tu nyní rozepisovat o všech navštívených místech či projektech, které mě během těch třech týdnů zaujaly, ať už pocházely přímo z USA nebo od kolegů z ostatních zemí, kteří se společně se mnou IVLP programu účastnili. Ty nejzajímavější budou zpracovány v samostatných článcích a publikovány postupně formou seriálu. Rád bych se místo toho raději zaměřil nejdříve na to, jak tento program může pomoci rozvinout spolupráci mezi školami a institucemi zabývajícími se integrací technologií do vzdělávání.

Během návštěv škol jsem zjistil, že co se týká zavádění technologií do výuky, je na tom řada amerických škol podobně jako u nás. Také se potýkají s problémy síťové Wi-Fi infrastruktury, také řeší, která technologie je pro ně výhodná a cenově dostupná. Školy často používají Chromebooky v modelu 1 : 1, což je již k vidění i na našich školách. Blended model s využitím LMS byl na všech námi navštívených vzdělávacích institucích standardem. Na základních a středních školách používají zejména systémy Google Classroom, Edmodo či Schoology, na vysokých pak převážně Blackboard, Moodle či Versal.

Setkali jsme se s aplikací řady dnešních ICT trendů, jmenovitě 3D tiskem, zapojením dronů do výuky, virtuální realitou, programováním, technologií Green Screen a dalšími. Samozřejmostí bylo nasazení služeb Webu 2.0 postavené zejména na Google Apps. Některé školy zavádějí systém Office 365. Jak vidno, rozdíly v tomto směru zas až tak velké skutečně nejsou.

Univerzity se mnohem více soustředí na návrh online kurzů, ve kterých studenti mají ke svým pedagogům blíže než v dnes tak populárních MOOC kurzech, kde vzhledem k masivnosti osobní kontakt zaniká. Univerzity jako Georgia Tech či Carnegie Mellon (CMU) se zabývají též vývojem vlastních systémů a návrhem online kurzů přímo na míru jiným univerzitám na základě podkladů a dat, které jim tito zákazníci dodají. Dochází tak ke zvyšování efektivity přípravy kurzů i podílu úspěšnosti účastníků. Dnes již není výjimkou absolvovat vysokoškolské studium výhradně online, a to dokonce včetně složení závěrečných zkoušek a získáním titulu iMBA.

Řada univerzit (např. již zmíněná Georgia Tech či Pittsburgh University) se snaží poskytovat studentům takové zázemí, jaké je dnes dostupné ve firmách a byznys sféře – např. učebny se systémem vzájemně propojených videokonferenčních zařízení, souvislý pás bílých tabulí na všech stěnách učeben, otevřené (open space) prostory s mobilním nábytkem či variabilitou jeho uspořádání apod. Hlavním záměrem v pozadí je nabídnout studentům takové prostředí, které jim co nejvíce umožní realizovat projektovou a kooperativní práci.

Při všech návštěvách a rozhovorech s tamními pedagogy a zaměstnanci jsem celou dobu myslel na to, jak danou instituci propojit s některou z našich škol. Jak najít vhodné téma či oblast zájmu? Jaké projekty by naši a američtí studenti mohli realizovat společně?

Konkrétní odpovědi na tyto otázky zatím nemám. Jedno však vím jistě. Vůle ke spolupráci je na americké straně zjevná a nemalá. Věřím a jsem přesvědčen, že je i na té naší. 

Publikováno taktéž zde.