Americké letouny

Na útocích na pozemní cíle na českém území se podílely stroje všech tří amerických leteckých armád, které operovaly v Evropě:

8th Air Force (letecká armáda, dále jen AF), která měla základny ve Velké Británii

15th Air Force startující z Itálie, které patřily ke strategickému letectvu

9th Air Force rozmístěná ve Francii, Belgii, Nizozemí a Německu, která byla určena k přímé nebo nepřímé podpoře amerických pozemních sil v západní a střední Evropě

Boeing B-17 Flying Fortress

The B-17 Flying Fortress called Memphis Belle (Serial No 41-24485) i

Bombardovací letoun známý pod pojmenováním Létající pevnost (překlad Flying Fortress) se nejvíce proslavil v tichomořském válčišti. V Evropě sloužily zejména k bombardovací ofenzívě proti Třetí říši. Díky své silné výzbroji a schopnosti vydržet množství nepřátelských zásahů se staly noční můrou německých stíhačů. Uvádí se, že posádky B-17 sestřelily 6 659 nepřátelských letadel.

Vývoj
Počátek vývoje B-17 spadá již do roku 1934. Roku 1935 vznikl ve firmě Boeing Airplane Company prototyp, který měl přes počáteční úspěšné zkoušky nehodu, při níž byl zničen. Vývoj pokračoval dále a počátkem roku 1937 byly uskutečněny další zkoušky s kusově vyráběnými prototypy. V měsíci červnu 1939 vzlétl první letoun typu B-17B, který nesl přísně tajný zaměřovač firmy Norden. Další letouny typu C byly vyráběny od roku 1940. Roku 1941 bylo do Velké Británie dodáno 20 kusů tohoto typu, které byly označeny jako Fortress Mk.I a které sloužily v RAF. Verze E, která byla vyráběna od roku 1941 měla již celkem sedm střeleckých postů, přičemž osádku tvořilo 10 mužů. Na jaře roku 1942 začala výroba typu F, od roku 1943 byly vyráběny B-17 typu G se se střeleckou věží v přídi trupu. Do července roku 1945 bylo celkem vyrobeno 12.730 kusů letounů B-17 všech typů.

Během války došlo i k pokusu o postavení vylepšené verze B-17 s motory Allison V-1710. Po postavení jednoho zkušebního kusu, označeného XB-38, byl ale program zrušen a nedostatkové motory využity pro stíhací stroje.

Boeing B-17 Flying Fortress

Boeing B-17 Flying Fortress

Technické údaje
Výrobce: Boeing Airplane Company
Typ: výškový bombardovací letoun
Osádka: 6 – 10 mužů dle typu letounu
Pohon: čtyři motory Wright R-1820-97 (B-17G; B-17C až F: R-1820-65) Cyclone o výkonu 895 kW (1200 hp)
Výzbroj: náklad pum v pumovnici do 2 724 kg, max. 5 800 kg s využitím vnějších závěsníků.
Obranná výzbroj: 10-13 kulometů Colt-Browning M2 ráže 12,7 mm: 4×2 ve střeleckých věžích v přídi, na hřbetě trupu, ve spodní kulové věži a v zadním střelišti, jednotlivé kulomety v přídi (2), resp. 1 v okně kabiny radisty, B-17C, 1 kulomet ráže 7,62 mm v přídi, po 1 kulometu ráže 12,7 mm v bočních střelištích a 2 dvojice 12,7 mm v horním a spodním střelišti
Rozpětí křídel: 31,63 m
Délka: 22,78 m (B-17E a F, 22,65 m B-17G)
Výška: 5,82 m
Nosná plocha: 131,92 m²
Hmotnost prázdného letounu: 16 400 kg
Vzletová hmotnost: 32 660 kg
Maximální rychlost: 462 km/h
Dostup: 10 850 m
Dolet s maximálním nákladem pum: 1760 km.

Republic P-47 Thunderbolt

Republic P-47 Thunderbolt

Republic P-47 Thunderbolt byl americký stíhací letoun, ve své době se stal největší a nejtěžší jednomístnou jednomotorovou stíhačkou s pístovým motorem, a to platí dodnes. Během války se stal jedním ze tří symbolů letectva USA (spolu s letouny Lockheed P-38 Lightning a North American P-51 Mustang). Přezdívalo se mu „Jug“ (jak pro typický profil trupu tak odvozováno i jako zkratka slova Juggernaut – zastar. angl. pravopisu slova Džagannátha – moloch, nezadržitelný kolos) podle robustní konstrukce, která snesla velká bojová i silová zatížení.

Technické údaje

Osádka: 1 (pilot)
Rozpětí: 12,42 m
Délka: 10,998 m
Výška: 4,47 m
Nosná plocha: 27,87 m²
Hmotnost prázdného letounu: 4536 kg
Vzletová hmotnost:
Max. vzletová hmotnost: 7938
Maximální rychlost: 697 km/h ve výšce 9144 m
Dostup: 13 106 m
Stoupavost: 15,9 m/s
Dolet: 1287 km

Consolidated B-24 Liberator

Consolidated B-24 Liberator

Bombardovací letadlo Consolidated B-24 Liberator (Osvoboditel) se díky svému dlouhému doletu stalo významným strojem na tichomořském bojišti, v Evropě byl se spolu s Boeingem B-17 hlavním strojem amerického strategického letectva při bombardování Říše. Byl používaný i britskou RAF pří hlídkování nad Atlantickým oceánem, byla jimi vyzbrojena i 311. čs. bombardovací peruť v rámci československých jednotek v RAF.

O významu B-24 svědčí i počet vyrobených kusů, který do roku 1945 dosáhl úctyhodných 18 188.

Consolidated B-24 Liberator

Consolidated B-24 Liberator

Vývoj
Roku 1935 byl v USA zadán vývoj nového čtyřmotorového bombardovacího letounu s velkým doletem. Kalifornská firma Consolidated Aircraft Corporation vypracovala projekt bombardéru, který byl označen jako Model 32. Prototyp vzlétl poprvé 29. prosince 1939, ale očekávané výkony nepodal. Přesto Francouzi a Britové o tento stroj projevili zájem, avšak dodávkám do Francie zabránila její rychlá porážka nacistickým Německem. Proto některé vyrobené kusy nazvané LB-30 byly dodány Britům, zbytek převzalo americké armádní letectvo. Některé kusy z LB-30 byly ve Velké Británii vyzbrojeny čtyřkulometnými střeleckými věžemi Boulton-Paul dvou typů instalovanými na hřbetě trupu a na zádi a jako takové nesly označení Liberator Mk.II. Američané využívali LB-30 a B-24 převážně dopravním účelům.

Roku 1940 byla testována nová varianta XB-24B, která byla osazena čtyřmi motory Pratt & Whitney R-1830-41 (S4C4G) s turbokompresory, které zachovávaly výkon motorů 895 kW (1200 hp) i ve výšce 7 625 metrů. Z tohoto typu byla odvozena verze B-24C, která nesla střeleckou věž Martin těsně za kabinou pilotů a další tři kulomety v přídi a v bocích trupu. Počátkem roku 1942 začaly být dodávány modernizované letouny B-24D, jejichž vybavení se neustále zlepšovalo a zdokonalovalo. V průběhu války docházelo k postupným modernizacím, čímž se množství typů letounu B-24 Liberator značně rozšířilo.

Technické údaje

Posádka: obvykle 10 mužů
Délka: 20,47 m
Rozpětí: 33,52 m
Výška: 5,49 m
Plocha křídel: 97,36 m²
Prázdná hmotnost: cca. 16 783 kg
Vzletová hmotnost : cca. 29  484 kg
Pohonná jednotka: 4x dvouhvězdicový čtrnáctiválec Pratt & Whitney R-1830-65 Twin Wasp s turbokompresorem, každý o výkonu 895 kW (1200 hp) při vzletu
Maximální rychlost: 467 km/h
Dolet: 3 540 – 6 000 km
Dostup: 8534 m
Stoupavost: 274 m/min

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Consolidated_B-24_Liberator

North American P-51 Mustang

North American P-51 Mustang

 

 

North American P-51 Mustang byl jednomístný stíhací letoun dlouhého doletu, který během druhé světové války sloužil na straně spojenců. Jednalo se o jeden z nejúspěšnějších typů stíhacích letounů. Většinou doprovázel bombardéry při náletech na Německo a spojencům pomohl získat vzdušnou převahu. Byl nasazen i v Tichomoří proti Japonsku.

Mustang byl původně vyvinut pro britské královské letectvo. Britové se na firmu North American Aviation obrátili s návrhem, zda-li by v licenci stavěla stíhačky Curtiss P-40, NAA ovšem přišla s vlastním návrhem — zavázala se, že do 120 dnů zkonstruuje a postaví prototyp svého letounu. Prototyp se poprvé dostal do vzduchu 26. října 1940, 178 dní po objednávce. Konstrukce prototypu se ukázala jako velice zdařilá, u letounu také mj. byl použit zcela nový laminární profil křídla. Nevýhodou byl motor Allison, který měl ve větších výškách nízký výkon a tak RAF stroje používala jen na průzkum. Americké letectvo mimo to zavedlo do výzbroje bitevní verzi A-36.

Britové později do Mustangu zamontovali svůj motor Merlin, díky čemuž výkony letounu výrazně vzrostly. Firma NAA provedla obdobnou úpravu, tyto stroje byly zavedeny do sériové výroby jako P-51B a P-51C. Tyto motory stavěla v licenci automobilka Packard. Letouny, díky svému doletu, dokázaly letět s bombardéry nad Berlín a zpět. Následovaly verze P-51D a P-51K, které měly snížený hřbet a kapkovitý kryt kabiny, který zlepšil výhled pilota vzad. Válečnou produkci ukončila sériová výroba verze P-51H, která byla lehčí než verze D a dosahovala maximální rychlosti 782 km/h — Mustang tak jednoznačně byl nejrychlejším během války sériově vyráběným stíhacím letounem poháněným pístovým motorem.

Technické údaje:
Osádka: 1
Rozpětí: 11,28 m
Délka: 9,83 m
Výška: 4,17 m
Nosná plocha: 21,67 m²
Hmotnost prázdného stroje: 3232 kg
Vzletová hmotnost: 4585 kg
Maximální vzletová hmotnost: 5488 kg
Pohonná jednotka: kapalinou chlazený vidlicový dvanactiválec Packard V-1650-7 (licence britského motoru Rolls-Royce Merlin) o maximálním bojovém výkonu 1720 hp (1282,6 kW)
Geometrická štíhlost křídla: 5,88
Maximální rychlost: 703 km/h ve výšce 7620 m
Cestovní rychlost: 580 km/h
Pádová rychlost: 160 km/h
Dostup: 12 770 m
Počáteční stoupavost: 17,7 m/s
Dolet: 1530 km (s palivem jen ve vnitřních nádržích)
Dolet: 3700 km s přídavnými nádržemi

North American P-51 Mustang

North American P-51 Mustang

Zdroj: Wikipedie