V polovině srpna sklízíme mrkve úctyhodných rozměrů. Zdeněk Kiesenbauer, který má záhon v Dendrologické zahradě na starost, vytahuje mrkve dlouhé 40 centimentrů.
Čerstvě sklizená mrkev obecná i černá 16. srpna 2012
„Může se zdát, že je dřevnatá, ale když je čerstvě vytažená, tak je měkká a křehká, jen ji nemůžete nechat příliš dlouho odpočívat,“ říká Zdeněk Kiesenbauer a pomocí rýče vytahuje mrkev černou, respektive purpurovou.
„Uvnitř je oranžová, která přechází v krásnou purpurovou barvu. Vypadá pěkně v salátech nebo i udušená na másle,“ říká pan Kiesenbauer s tím, že mrkvi se daří, protože byla vyseta ve zvýšených záhonech, do kterých byla zemina nasypána, takže je dostatečně kyprá a kořen se může dobře vyvíjet.
A my dodáváme, že ještě do 17. století existovala pouze mrkev purpurová, bílá, červená a žlutá. Dnes nejznámější oražovanou vypěstovali holandští zahradníci zkřížením červené a žluté na počest holandské královské rodiny. Purpurová mrkev se v poslední době začíná více pěstovat pro své čistící účinky a je používáná do superzdravých koktejlů. Obsahuje totiž anthokyany, červená barviva, které obsahují borůvky nebo červené hrozny. Anthokyany působí jako silné antioxidanty, které čistí lidské tělo od škodlivých volných radikálů a napomáhají v boji proti onemocnění organismu.
Rajská rozmanitost
Ke sklizni jsou i rajčata San Marzano, která tvarem připomínají papriku, a rajčata citronová připomínající zase barvou i tvarem citron. Pomalu dozrávají i české odrůdy rajčat — START S F1 a stupické polní rané, které se v USA umístilo v nejlepší desítce starobylých odrůd rajčat. Zdeněk Kiesenbauer doporučuje z těchto barevných rajčat saláty. „Každé je trochu jiné texturou, některé je měkčí, některé je bahnité, některé je pevné a má málo šťávy, každé má jinou chuť a salát je díky tomu chuťově i barevně jedinečný.“
Prohlížíme si fialový kadeřávek, který má nyní spíše dekorační funkci. „Nejlepší je po přejití mrazem, čím větší mrazy jsou, tím je cukernatější a sladší. Používá se pak do kapustových karbanátků nebo na polévky po italsku.“
Zdeněk Kiesenbauer zahrádku navrhl a spolu s kolegy z Dendrologické zahrady se o ni stará.
Trháme fialové lusky z keříčkových fazolí. „Fazolky jsou oblíbenou zeleninou, jsou nenáročné na pěstování, vyrostou v podstatě všude, i v polostínu, ani je nemusíte pravidelně zalévat, jsou odolné vůči chorobám,“ vysvětluje pan Kiesenbauer a dodává: „Jsou fialové, ale když je orestujete, dostanou sytě zelenou barvu. Stačí pět deset minut na olivovém oleji, třeba i s cibulkou.“
„Ještě jedna úprava fazolek je jedičná, a to fazolky nakrájené a nasušené nejlépe na slunci na kameném stolu nebo v sušárně. Můžete je pak konzumovat celou zimu. Usušené fazolky se dají i udusit, podlijete je vodou, po 10 až 15 minutách změknou a voní daleko více než čersvé fazolky. Když je zasypete bulgurem, necháte nabobtnat, tak máte chuťově dokonalé jídlo.“
Slunce + voda = pořádná zelenina
K záhonu přicházejí návštěvníci — prarodiče s vnoučaty a podivují se nad tím, kolik zeleniny lze vypěstovat na relativně malé ploše a obdivují i velikost plodů. Zdeněk Kiesenbauer vysvětluje, že zelenina ke svému rozvoji potřebuje zejména vodu a slunce. „To si hodně začínajících zahrádkářů si neuvědomuje. Když se zelenina pravidelně každý den nezalévá, tak nezraje a nedorůstá. A také by neměla vyrůstat na husto, tak vypěstujete leda bonsaje zeleniny.“
Spolu s návštěvníky si prohlížíme další zeleninu — čekanku salátovou, ze které lze připravit hodně hořký salát doporučovaný pro dobré trávení, různobarevné mangoldy a papriky, cukety, červenou i žlutou řepu, rozkvetlý brutnák a dokonce i artyčoky, a těšíme se na další návštěvu, protože zahrádka vypadá každý měsíc jinak.
K zeleninovému záhonu zveme i vás — v krásném prostředí Dendrologické zahrady můžete strávit celý den, děti si mohou pohrát na zdejším hřišti a celá rodina se může občerstvit u stánku u hlavního vchodu.
